Orknejemi jsem posedlý. Skrývají spoustu fascinujících příběhů, říká autor knihy Ostrov temnoty
Daniel Aubrey je nadějný skotský spisovatel, o jehož prvotinu se v Británii strhl boj předních
nakladatelství. Detektivní příběh Ostrov temnoty z dalekého skotského severu, kde přes zimu panuje
neprostupná tma, přináší českým čtenářům nakladatelství Bourdon.
S jeho autorem jsme se bavili o Orknejských ostrovech, zdrojích inspirace nebo spisovatelských
metodách, ale také o životě s poruchou autistického spektra. S tou se totiž potýká nejen hlavní
hrdinka Aubreyho románu, odvážná reportérka Freya, ale i spisovatel sám.
Váš detektivní román Ostrov temnoty se odehrává na skotských Orknejských ostrovech. Proč jste si
pro svůj příběh vybral právě tohle prostředí? Co vás fascinuje na vzdálených ostrovech, o kterých
pravděpodobně mimo Skotsko slyšelo jen málo lidí?
Orkneje jsou jedním z nejúžasnějších a nejunikátnějších míst, která jsem kdy navštívil. Když jsem tam
zamířil poprvé, kdosi mi předpověděl, že se na ostrovy budu vracet každý rok. A mýlil se – vrátil jsem
se totiž už o tři měsíce později! Ve skutečnosti jsem tím místem tak posedlý, že jsem se dokonce
zapsal na magisterské studium Orknejí a Shetland. Ale zamilovat si Orkneje je velmi snadné: krajina je
úchvatná, obklopená nekonečným mořem a s neustále se měnícím světlem.
Je tu bohatá historie i spousta divoké zvěře. A sice je to dnes součást Skotska, ale všechny názvy míst
jsou skandinávského původu a vikingská minulost stále silně ovlivňuje místní dialekt, takže ostrovy
mají velmi výraznou severskou atmosféru. To vše dohromady pro mě představuje ideální prostředí
pro kriminální sérii. Skandinávský noir a skotskou kriminálku naprosto miluji a Orkneje jsou
dokonalým místem pro spojení těchto dvou žánrů.
Skrývají Orkneje skutečně tolik tajemství, jak naznačuje váš detektivní román? Odhalil jste některá
z nich sám, ať už z dávné, nebo zcela nedávné minulosti?
Když jsem psal Ostrov temnoty, Orkneje byly zrovna vyhlášeny nejbezpečnějším místem ve Spojeném
království (smích). Takže se obávám, že ostrovy ve skutečnosti neskrývají tolik strašlivých tajemství,
jak naznačuje můj román. Na druhou stranu tu ale v minulosti došlo k vraždám, a to dost podivným,
protože zahrnovaly třeba milostné trojúhelníky a opice. Pokud vás to zajímá, vygooglujte si „Sanday
Monkey Man murder“.
Myslím, že když se v uzavřené komunitě – a zejména na ostrově, kde jsou lidé v podstatě uvězněni
mořem – stanou závažné zločiny, každého se to nějakým způsobem dotkne a dopad je mnohem větší
než na pevnině. A to je dobrá inspirace pro spisovatele detektivek. Během studia jsem ostatně narazil
na několik opravdu zajímavých věcí, které jsem v knize použil.
Například neolitická osada Skara Brae, kde Ostrov temnoty začíná, byla objevena teprve poté, když
bouře strhla část pláže. To mi vnuklo myšlenku, jak se občas nacházejí lidské pozůstatky. A
v Maeshowe, což je obrovská, pět tisíc let stará pohřební komora, si můžete prohlédnout runy vyryté
do stěn skutečnými Vikingy, kteří se tam ukrývali během bouře. A to vše je zdokumentováno v Sáze
Orkneyinga ze 13. století! Jsem pořádný šprt a podobné zajímavosti mi vyráží dech, takže jsem se je
snažil v románu patřičně využít.
Vaše hrdinka, Freya Sinclair, má diagnostikovanou poruchu autistického spektra. Proč jste se
rozhodl vytvořit právě takovou hlavní postavu?
Popravdě jsem to udělal z toho důvodu, protože jsem na tom stejně jako ona. Když jsem začal psát
Ostrov temnoty, čekal jsem právě na výsledek vyšetření, takže jsem byl ve stejné situaci jako na sama
Freya počátku příběhu. Od té doby mi byl diagnostikován autismus a ADHD a přijde mi, že je ve
společnosti strašný nedostatek pochopení toho, co to znamená.
Ostatně k tomu přispívá i někdy až šokující zobrazení těchto poruch v různých knihách a filmech. Četl
jsem třeba kriminální sérii známého autora, jejíž hlavní postava byla založena na autistovi s
neuvěřitelnou pamětí. Ale místo toho, aby hrdinu udělali autentickým autistou, změnili ho tak, že měl
poškozený mozek! Takže část mého já chtěla napsat příběh o někom, kdo má všechny problémy, ale i
silné stránky neurodiverzity – a chtěl jsem o tom mluvit otevřeně.
Na druhou stranu připouštím, že je náročné vybalancovat realistické zobrazení toho, jaké to je být
neurodivergentní, s dynamickým kriminálním příběhem. Čtenáři se proto nemusí obávat, že by šlo
primárně o příběh o autismu hlavní hrdinky – je to prostě napínavý detektivní příběh s hlavní
hrdinkou, která žije s poruchou autistického spektra.
Snažil jsem se vystihnout, co to znamená být neurodivergentní a jak to ovlivňuje Freyin život, aniž by
se to stalo hlavním tématem celé knihy. Je to také jen moje zkušenost a nemusí být totožná pro
každého, kdo žije se stejnou poruchou. Zatím mám ale opravdu dobré ohlasy jak od
neurodivergentních, tak neurotypických čtenářů. Doufám proto, že moje kniha lidem pomůže lépe
nahlédnout do toho, jaký je náš život ve skutečnosti.
Ostrov temnoty je sice váš první román, ale máte bohaté zkušenosti s novinařinou – opět podobně
jako Freya, hrdinka vašeho příběhu. Zapojil jste se někdy do vyšetřování nějakého zločinu? Nebo
to, že jste napsal detektivní román, s vaší novinářskou minulostí vůbec nesouvisí?
Pracoval jsem především jako sportovní novinář pro Press Association a FIBA, takže ne, moje kariéra
byla poněkud jiná než ta Freyina. Největším zločinem, o kterém jsem informoval, bylo, když Chelsea v
roce 2008 porazila Liverpool v semifinále Ligy mistrů (smích)! Ale před prací pro PA jsem působil v
regionálních novinách ve Španělsku, což se hodně podobalo tomu, jakou práci dělá Freya jako
reportérka v týdeníku The Orcadian.
Ani v této práci jsem se příliš nezabýval kriminalitou, nejblíž jsem se k ní dostal díky reportáži o lidech,
kteří pašovali cigarety z pobřeží Costa Brava zpět do Spojeného království. To byla asi nejzábavnější
práce, kterou jsem jako novinář zažil, a líbilo se mi, že jsem měl možnost vyslechnout obě strany
příběhu – mluvil jsem totiž nejen s policií a celníky, ale i s lidmi, kteří zločin páchali.
Hlavním důvodem pro napsání detektivního románu ovšem bylo to, že miluji detektivky a některé z
mých oblíbených knih tohoto žánru mají za hrdiny reportéry. Myslím, že je trochu těžší dostat
takovou postavu do blízkosti zločinu, ale při znalosti této práce mi dávalo větší smysl, aby Freya byla
reportérka než policistka. A myslím, že se to i lépe hodí k jejímu charakteru.
Jak vás napadlo napsat román?
Píšu odjakživa. Jako dítě jsem tvořil přihlouplé policejní příběhy, které byly většinou kopií filmu
Policejní akademie. Vážněji jsem to začal brát v roce 2016, když mi zemřel dědeček. Trpěl demencí a
mě to inspirovalo k napsání příběhu o muži, kterému paměť na první pohled selhávala, ale ve
skutečnosti cestoval časem skrze svou paměť a měnil vlastní minulost.
Psaní pro mě vždycky bylo únikem a určitým druhem terapie, což je asi důvod, proč jsem začal psát o
někom, kdo prochází vyšetřením na autismus. Jedním z aspektů autistického chování je obtížné
zpracování emocí a pochopení jejich podstaty – člověk je stále cítí, jen neví, odkud se berou. Myslím,
že psaní mi pomáhá to zpracovat.
K samotnému napsaní románu jsem se dostal tak, že jsem slyšel příběh o odhalení osady Skara Brae a
napadlo mě, že by to byl skvělý námět na detektivku. Tou dobou jsem byl zrovna na Orknejích, na lodi
cestující na Sanday, a v hlavě se mi zrodil obraz Freyi stojící na pláži v zátoce Skaill spolu s úvodními
větami: Tyhle ostrovy prostě neudrží tajemství. Na Orknejích nic nezůstane pohřbeno navždy.
Když jste si vyjasnil základní obrysy příběhu, jak jste k tvorbě románu přistupoval? Provedl jste
nejprve důkladný výzkum, nebo patříte k těm šťastným spisovatelům, kteří si prostě sednou a píší,
dokud nejsou hotoví?
Nedokážu věci pořádně plánovat – navzdory veškerému úsilí mého agenta, který se mě snažil obrátit
na jeho víru! Takže jsem si prostě sedl a začal psát, dokud se příběh nezačal rýsovat, což chvíli trvalo.
Nápad na závěrečný zvrat jsem dostal až ve třetí verzi románu, pak mi všechno docvaklo a finální
verzi jsem dokončil velmi rychle.
Ostrov temnoty má být pouze prvním dílem rozsáhlejší série. Můžete čtenářům přiblížit, co je čeká
v příštích románech?
Další kniha se odehrává šest měsíců po skončení Ostrova temnoty, tedy uprostřed léta, kdy jsou dny
na Orknejích téměř nekonečné a slunce zapadá jen na pár hodin. Uvnitř Dwarfie Stane, což je
neolitická hrobka na ostrově Hoy, je nalezen mrtvý muž. Nikdo neví, kdo to je ani jak se tam dostal, a
nejsou tam žádné známky zápasu ani zjevné příčiny smrti. Jediná skutečně podezřelá věc jsou tři
slova napsaná na mužově paži…
Freya se samozřejmě bude tímto případem znovu zabývat, zatímco se bude snažit pochopit, co to
znamená být neurodivergentní. Zároveň se bude snažit odhalit některá tajemství ze své vlastní
minulosti. Myslím, že nebudu příliš spoilerovat, když řeknu, že ke konci Ostrova temnoty je scéna, kdy
se Freya dozví, že všechno, co objevila, je jen malý kousek v mnohem větší skládačce. V další knize
Freya získá několik dalších kousků této skládačky a budou se týkat jejího mrtvého otce.
Freya je Freya, bude chtít pátrat a zjistit víc, ale možná také zjistí, že některá tajemství by měla raději
zůstat pohřbená.
